160 let kamenické výroby na Jesenicku - tradice, která zavazuje

Počátky tak starého oboru, jakým je těžba a zpracování kamene je prakticky nemožné určit. Nejstarší písemná zpráva o zpracování kamene na Jesenicku dokumentuje zhotovení náhrobní desky biskupa Václava v Nise, zhotovené z velkokunětického mramoru v r. 1419.

Z druhé poloviny 13. století pochází hmotné doklady o použití slezské žuly ve stavbách hradů a kostelů ve Starém Podhradí, Javorníku, Vidnavě a Bernarticích. V Žulové bylo neobvyklým způsobem použito staré věže hradu ke stavbě kostela. S přibývajícími léty je hmotných dokladů o použití zdejších mramorů a žuly stále více.

Ono zmíněné 160-ti leté výročí se váže k počátkům průmyslového, lépe řečeno řemeslného opracování kamene. První výrobky byly zhotovovány z kvádrů „vytěžených“ na poli. Sloužily ke stavbám mostů a pro zemědělství (žlaby pro dobytek, kádě na vodu a pod.)

První skutečný lom byl založen v Černé Vodě až v roce 1870 a rok 1884 je udáván jako počátek broušení žuly. Následoval prudký rozvoj kamenické výroby a statistické údaje z r. 1890 uvádějí, že na Jesenicku bylo vytěženo přes 17 tis. m3 žuly a 8 tis. m3 mramorů. Na přelomu století zde pracovalo v kamenické výrobě více než 5 000 zaměstnanců.

Rozvoj samozřejmě pokračoval i ve 20. století a např. v r. 1930 bylo vytěženo a zpracováno 55 tis. m3 slezské žuly. Hlavními odbytišti do I. sv. války byla Halič, Prusko a Vídeň. Po vzniku ČSR pak hlavně Praha a nově vznikající regionální centra, jako Brno, Ostrava, Zlín, Bratislava a pod. Z této doby pochází např. mramorová fontána a kašna v pracovně prezidenta na Pražském Hradě, dále byl slezský kámen použit na řadě ministerských budov, na Národním divadle, Janáčkově divadle v Brně, na Nové radnici v Ostravě a pod.

Z pozdější doby je možné jmenovat použití našich výrobků v řadě stanic pražského metra, na výstavbě Paláce kultury, Vřídelní kolonádě v Karlových Varech a řadě dalších významných staveb. Významný je i podíl našich výrobků v sakrální architektuře v celé ČR.